Jak jsem zjistila, v A Coruña je nejdelsi pobrezni promeda v Evrope. A prave poznat zbytek teto promenady jsem se rozhodla behem sveho posledniho celeho dnu v tomto meste. Jelikoz promenada je opravdu dlouha, cestu tam, tj. za vlnolam za pevnosti San Anton, kde jsem vcera svou prohlidku skoncila, nejdu po pobrezi, ale pres ctvrt "domorodcu". A tady to opravdu zije. Presne neco takoveho bych cekala v historickem centru mesta, kde jsem se toho ale ani pri finale Eurocopy nedockala (viz kapitola z 1. 7. - A Coruña V - rehabilitace ve vlnach Atlantiku a Eurocopa 2012). Za plazi Orzan jsem zabocila do kopce a hned za prvni zatackou zacal doslova tepat zivot. Prochazim Parque de Marte, kde je i touto dobou (tj. dopoledne) spousta lidi. Proc taky ne. Krome prijemneho posezeni pod akaty je zde i nekolik detskych hrist. Najednou ke mne priletne fotbalovy mic a bezdeky do nej (jeste trochu nemocnou nohou) kopu a on kupodivu leti tam, kam ma - tj. k takovemu malemu klucinovi. Pokracuji kolem konzervatore dal smerem, kterym si myslim, ze by melo byt presne to more, ktere hledam. Asi po pulhodine jsem tam, s mapou to jde snadno.
Mam zizen a mela bych pit, abych si zase neuhnala upal, tak usedam do jednoho z desitek baru, ktere tu jsou. Uz pri vstupu dovnitr poznam, ze tu jsem jediny nestamgast. Vsichni na me ziraji. A ja s usmevem rikam: "una aqua, por favor". Za chvili dostavam vodu s nazvem Cabreiroa, pricemz na lahvi je napis: "Aqua Mineral Natural de Mineralizacion Debil". Ze by mi tim obsluha chtela neco naznacit? :-) Na lahvi je take uvedeno souslovi: "Desde 1906", z cehoz usuzuji, ze ji prodavaji uz 106 let. Asi proto, ze tu jsem jedina blondyna, chodi si me takovy maly kluk porad prohlizet. Kdyz se na nej usmeju, utece se schovat k tatovi, a takhle to delame nekolikrat dokola. Najednou mi na stole pristane moje oblibena tortilla de patatas. Ja jsem si ale nic takoveho neobjednala, tazave se divam na obsluhu. To je porornost podniku. Vsichni Spanele na me koukaji a vybizeji me, abych ochutnala. Ochutnavam tedy, je to vynikajici. "Muy buena la tortilla", rikam a pokyvuji, jako ze to je fakt mnam mnam. Domorodci se usmivaji, maji radost, ze mi chutna, a vsichni jsme spokojeni.
Posilnena vyrazim smerem k Playa de San Amaro. Je to malinkata plazicka mezi utesy. Trochu me prekvapuje, ze i zde je pobrezni hlidka S.O.S. Hned vedle je par domu - takove luxusni sidliste. Hm, tak tady bych z fleku taky bydlela. Moc hezke domy a pritom zde ze tri stran je more, pricemz z jedne strany prave tato plazicka. Z dalsich dvou utesy. A dokonce tady je i zastavka MHD. Za domy pred utesy je velky zeleny park, na nejz volne navazuje Rincon del Viento a Parque de La Torrre - tedy ty super utesy a Herkulova vez, kde jsem byla minuly ctvrtek. Po chvilce prochazeni se usedam na utesy. Dnes tu je obzvlast hodne racku. Sleduju, jak kolem me krouzi. V dalce vidim nekolik rybarskych lodi. Jinak nic. Jen modre vlny a mraky. Parada. Vydrzela jsem tam nekolik hodin. I tak jsem odtamtud stezi odchazela. Proc v Cechach nemame more?
Do hotelu jsem sla po Pase Maritimo neboli po pobrezni promenade. Na plazi Orzan jsem si zula boty a az na plaz Riazor (tj. k hotelu) jsem sla po kotniky ve vode. Tedy ono to nebylo jen po kotniky, chvilemi spis tak po vrsek stehen, ale bylo to super. Na plazi Riazor jsem byla tak dlouho, dokud teplota vody (17,1) nebyla o dost vyssi nez teplota vzduchu. Jeste bych si mohla udelat par fotek na pamatku. Jdu na molo, kde je dalekohled a na nej stavim svou malinkatou trojnozku s fotoaparatem. Udelam par fotek. Jo, ta posledni uz je dobra, jen kdyby se samospoust jeste trefila do okamziku, kdy se bude rozlevat vlna. Jdu tedy na dalsi pokus a najednou slysim ranu. Vitr si pohral s mym fotackem tak, ze ho shodil na zem. Nee, mam rozbity objektiv. Hm, tak to uz tu neudelam ani jednu fotku. Nastesti asi tisic fotek, ktere jsem tu nafotila, na karte jsou (tedy aspon zatim, tuk tuk tuk). Ach jo. Ale co, vzdyt v A Coruña uz jsem vsechno vyfotila a Santiago, kam jedu zitra, holt vyfotim, az se zdrava vratim na camino a dojdu tam po svych.
Vecer se mi nechce spat, dlouho do noci jeste koukam na more. Kolem pul druhe rano zacne bagr rovnat plaz. Hm, to je tedy prace. Vidim ho takto uz po nekolikate. Ze by to vzdy v pul druhe v noci delal proto, ze je tu ten nejvetsi odliv, tj. dostane se s bagrem co nejvic na kraj? Asi ve dve hodiny zacina dost prset a za bubnujiciho deste konecne usinam.
