Po prijezdu do Leonu jsem se ubytovala v hotelu Conde Luna v historickem centru (albergue je zde bohuzel na kraji mesta, navic tam bych nemohla zustat dele nez jednu noc). Vzhledem k mym prechozim zkusenostem se zlomeninami jsem se odhodlala k navsteve mistni nemocnice, a to i vzhledem k nalehani nekterych z Vas. Inu, kdyz uz si to zdravotni a jeste cestovni pojisteni platim, musim si ho taky nekdy vybrat, ne?
Na recepci se ptam, kde je nemocnice. "Na kraji mesta", odpovida mi jedina recepcni, ktera v tomto hotelu umi anglicky (a to je co rict, kdyz ma ****). "No, to nedojdu", pomyslela jsem si. Recepcni jakoby mi cetla myslenky a pta se, jestli chci zavolat taxi. "Ano, prosim", odpovidam a za pul hodky me taxi vysazuje pred nemocnici. Hm... je to obrovska nova nemocnice. "Jak poznam, kam mam jit?", bezi mi hlavou. Moje obavy jsou vsak zcela zbytecne, protoze pani, ktera sedi na informacich pri pohledu na me vola: "Urgencias", vybehne od prepazky a vede me pres pul nemocnice na oddeleni Urgencias.
Jsem vice nez mile prekvapena celou nemocnici a zejmena chovanim lekaru. Vsichni jsou strasne moc mili a pratelsti. Je tu celkem hodne lidi, ale odcejpa to. Nejprve jsem se musela zaregistrovat na recepci Urgencias. Nikdo neumel anglicky, ale nejak jsme to dali dohromady. Vyzbrojena svou komercni pojistkou a instrukcemi od telefonniho operatora Allianz chci uplatnit svoji pojistnou smlouvu s pripojistenim sport plus pro EU mimo CR. Vse zcela zbytecne. Sestre uplne staci muj Evropsky prukaz zdravotniho pojisteni neboli ta modra karticka, kterou mame vsichni. Vyplnim s ni spoustu papiru a pak me vede k prvni lekarce. Ta chce vedet, co se mi stalo. Anglicky neumi. Jeste, ze jsem si pred odchodem z hotelu na googlu traductoru nasla spanelsky popis mych priznaku a napsala si to jako poznamku do mobilu. Vytahuji tedy mobil a ukazuji to doktorce. Usmiva se, protoze google prekladac je preci jen "jenom" google prekladac a asi tam byl minimalne srandovni slovosled, ale pochopila. Pote me lekarka vede do cekarny na oddeleni Traumatologia, kde si me za chvilku vola doktor. Mluvi zase jenom spanelsky, takze opet ukazuji svuj mobil s poznamkou priznaku ve spanelstine. Doktor ma ale dalsi otazky, tak vola jedinou doktorku, ktera na tomto oddeleni anglicky umi. Prohmatavaji mi nohu a pri pohledu na muj zkrouceny oblicej navrhnou, ze mi daji injekci proti bolesti. "Je to nutne?", ptam se. "Doporucujeme Vam to", odpovidaji, nacez souhlasim. "Kdyz uz jsem tady, ukazu jim i svuj divny bolestivy utvar na teze noze, ktery byl kdysi puchyrem", pomyslim si a odlepuji naplast. Oba lekari na to vydesene ziraji a pak se me zeptaji, jak dlouho uz to mam. "Asi tyden", odpovidam. "A kolik jste s tim usla kilometru?", ptaji se. "Asi 300 km s touto jizvou plus asi 100 km predtim, nez se vytvorila", odpovidam. "To je silenost", reaguji. "Dostanete na to antibiotika v tabletach, ktere musite polykat. Dale si to musite denne dezinfikovat a zasypavat antibiotickym praskem." "Ja si to denne dezinfikuji a sypu Framykoinem uz tyden", odpovidam. "No, tak tim spis musite brat antibiotika v tabletach". Pote me posilaji zpet do cekarny, ze pujdu na rentgen. Najednou me vola sestra z mistnosti vedle te, kde jsem byla na puvodni konzultaci. Jdu dovnitr a rika mi: "Svleknete si kalhoty". "Proc kalhoty?", pomyslim si, vzdyt me preci boli noha od kotniku dolu. Sestra se se mnou nepare, neco spanelsky brebenti ve stylu: "No jen se nedelej", stahuje mi kalhoty a nez se nadeju, mam ji tam. Tedy injekci proti bolesti.
Po chvilce me vyzvedava nejaky zrizenec a vede me na oddeleni s nazvem Radiologia. Opet me usadi do cekarny. Za chvili vykujuje radiolozka, at jdu dal. Zrentgenuje mi nart ze vsech stran. Jiny zrizenec me vede zpet na Traumatologiu. Tam cekam asi 40 min (je prede mnou cca 25 lidi), ale fakt to lekarum jde od ruky. Kdyz si predstavim, jak to touto dobou (tj. mezi ctvrt na sedm az pul devate vecer) vypada v ceskych nemocnicich, kde z lekaru neni nikdo, jen ti, kteri maji pohotovost, tady to zije. Je zde nekolik ordinaci (odhadem 6 - 7), v nichz se touto dobou ordinuje. Prichazi ke me opet ta anglicky mluvici doktorka a vede me do ordinace k lekari, ktery mi prohmataval nohu. "Mam pro Vas dobrou zpravu, nemate nic zlomeneho. Ale ...", a odmlci se. "Ale co?", ptam se. "Mate vyron a silne namozene svaly, proto citite tu strasnou bolest pri kazdem kroku. Musite si dat cca 5 - 6 dni odpocinek. Ale nezoufejte, Leon je krasny ... ", rika a dava mi do ruky recept na leky (antibiotika + neco na nohu). A to je vse. Za vysetreni v nemocnici po me nechteli vubec zadne penize a chovali se ke mne uplne perfektne. Nemocnice mesta Leon ode me tedy dostava jednicku s hvezdickou a tu nejvetsi pochvalu. Platila jsem az pak za leky v lekarne, coz by mi melo byt po navratu proplaceno z me komercni pojistky (mimochodem z pojistovny mi po nahlaseni pojistne udalosti uz dvakrat volali a ptali se na vsechny detaily vcetne toho, jestli potrebuji jakkoli pomoci).
Cestou do hotelu jsem se pripletla k nejake demonstraci politicke strany UGT. Hm.. i demonstrovat Spanele umeji. Vsude kolem namesti, kde se demonstrovalo, jsou pristaveny stanky s nejruznejsim obcerstvenim. To to voni! To se to demonstruje! Mne se ale po injekci proti bolesti zaviraji oci, tak jdu spat. Vzdyt na prohlidku Leonu budu mit minimalne dalsi tri dny nez sem dorazi Zuzka. Pokud to tedy pujde, budu s ni za 4 az 5 dni pokracovat dal.
