Přesně za týden touhle dobou už budu nejspíš spát v Roncesvalles po prvním dni cesty Camino de Santiago po překonání převýšení 1 000 m na cca 28 km. Tedy doufám, že poté, co vyrazím ze Saint Jean Pied de Port ve Francii, se mi podaří přejít Pyreneje a skončím ve Španělsku v posteli (ať už albergue nebo v nějakém hotelu). Jen doufám, že mě na vrcholcích hor nezastihne bouře a nedopadnu jako syn hlavního hrdiny z filmu The Way, který právě v Pyrenejích první den na Caminu zemřel. Jeho otec (Tom) poté jel z Ameriky do Francie identifikovat tělo. Když mu policie předala batoh syna vybavený mušlí hřebenatkou (symbol poutníků), rozhodl se na cestu do Santiaga de Compostela vydat místo něj. V batohu kromě poutnického vybavení nesl urnu s popelem svého syna, který postupně zanechával podél celé cesty až k mysu Finisterre, kde zbytek popela vysypal do moře. Film The Way byl natočen před dvěma lety přímo na Camino de Santiago, resp. konkrétně na Camino francés, kde kdysi začínal svou pouť i brazilský spisovatel Paulo Coelho, jehož kniha Poutník motivovala spoustu dalších lidí právě k vykonání této pouti.
A co motivovalo mě? Kniha Poutník ani jiný průvodce (a že jich je opravdu požehnaně), to nebyly. Co tedy za tímto mým rozhodnutím stojí? To se asi dozvím až na cestě. „I cesta může být cíl …“, hučí mi hlavou stará známá melodie od Mňágy.
„Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl v podstatě mám, aleee vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stole... možná.“
Snad abych se nedostávala do podobných situací jako Zdeněk Svěrák v roli inženýra ve filmu Jako jed, půjdu se „projít“ na konec světa.
Stejně jako Nicolas Crane, který šel Pěšky napříč Evropou (zpočátku obráceně po Camino de Santiago – tj. od Mysu Finisterre až do Instanbulu), před cestou začal trénovat, což jak uvádí ve své stejnojmenné knize, byla chyba, neboť zjistil, že má cosi s nohou a doktor mu cestu nedoporučil. Takže radí poutníkům: „Nedělejte tu chybu, že byste před odchodem začali trénovat.“
I přesto jsem trénovat začala. Asi půl roku chodím pravidelně na zumbu a na kolo. Poslední víkend před odjezdem na Camino jsem se nešetřila - v sobotu kolo, v neděli zumba. A obojí jsem dělala maximálně naplno s myšlenkou „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“ V zumbáckých sestavách na španělské rytmy: „Baila Baila Baila …“, kde někdy „až tak neskáču“, jsem tentokrát vše dělala opravdu naplno, vědoma si toho, že už za týden bude skákání přes kaluže na mém celodenním pořádku.
Před odjezdem je mým hlavním bojovým úkolem sbalit si batoh. V průvodcích čtu, že by neměl přesahovat desetinu váhy člověka. To opravdu není moc. S vědomím toho, že si vše ponesu celý měsíc na sobě (ať už v batohu nebo v kapsách nebo jinde navěšené), snažím se sbalit skutečně jen to nejnutnější. Sbalený batoh dávám na váhu a dostávám se na 8 kg bez vody. Tj. s vodou cca 10 kg. Hmm… to není špatné, ale desetina váhy to přeci jen není (zaplať pánbůh, tolik ještě nevážím). Co bych tak mohla vyhodit? Nic mě nenapadá. Tak leda sehnat si lehčí batoh. Ten můj, starý Alpinus Pinacle 55l, váží přesně 2 kg, což mi připadá samo o sobě moc. Googlím a nacházím batoh podobné velikosti a (plně doufám že i) kvality, který se dá koupit i o 1,1 kg lehčí. Vždyť nemusím mít celých 55l, stačí 45 – 50l. Takže váhám, jestli si přeci jen nezajít koupit nový.
Podobně, jako jsem několik týdnů řešila jiný náročný úkol, a to v jakých jít botách. Pohorky, nízké trekové boty a/nebo sandále? Jasně, že pohorky, říká mi kamarád, který tutéž cestu už šel. Ne ne, vezmi si sandále, vždyť tam bude teplo, říká kolegyně právnička. Ba ne, to chce lehký boty, hlavně lehký boty, Haničko, říká kolega docent, který často běhá. Takže kolego docente, ano, budu mít lehký trekový boty a k tomu trekový sandále na přezutí.
Pokud cestou budu mít sílu na spojení se světem, tak v místech, kde potkám internet, budu na tyto stránky vkládat zápisky z cest. Těším se na Vaše komentáře, případně povzbuzující smsky, třeba jako: „Až Ti bude špatně, tak si zpívej“
A když se příští čtvrtek podíváte na tenhle web (www.irache.com/fuente-del-vino.php), třeba mě tam uvidíte.
Buen Camino!
