Já chci Ti říct,
že už je to pryč,
že už mě nebaví,
dělat z rubu líc.

Že už Tě mám vážně plný zuby
a už mě nebaví pořád čekat že by,
že bys snad najednou pochopil
co chceš ty, co chci já, co je cíl,
je to pryč.

Sedíme najednou
zase proti sobě
a oba dusí nás
to ticho jako v hrobě.

Tak už ukonči
to věčný předstírání,
tvoje výmluvy
to vážně nezachrání,
sbal si hned teď svejch švestek pár
ať Tě tu nezbyde ani cár,
ani cár.

pa da da da da dam...

Jdu si zatím vypít kafe, vyžehlit,
až se vrátím a nebudeš tu
bude mi líp, bude mi líp!

Je mi vážně líp?