Prší a já tu sedím jen.
Prší, chci utéct před zlým snem.
Kapky buší do oken,
hloubí vrásky do mých stěn,
co jak papír se za chvíli rozmočí.

Láhev, kdysi plná vína
nad plamenem svíčky umírá.
Ve tvé náruči, co klid mi zaručí,
jenom netuší, kolik ještě zbývá nám.

Jenže Ty
máš zlý voči,
jako splašený koně,
co nezvládá je zmatený kočí.

Možná stačí gesto pouhý,
ať zas zahoříš plamenem touhy.
Srdce Tvý otevře se
střepy štěstí přinese
a náruč bodláků odnese.

Jenže Ty máš zlý voči.

Máš zlý voči
jako splašený koně,
co nezvládá je zmatený kočí.

Přestalo pršet,
ale cesta plná je bláta,
co do něj nůž zapadne,
když dál jet už nezvládne!