Jako kapka v širém moři,
co nepřežije dnešní bouři
si připadám.
Hromobití neustává
ostří nože si o mě brousíš dál.
Každý zásah přesnější je
obtáčíš mě jako zmije zlá.

Ale proč? Proč do přístavu mě nepustíš,
proč se chováš jako stín, co mění se jen v tmu.
Proč slunce tolik odmítáš a
dveře ke mně zamykáš a zahazuješ klíč.

Jsem stále kapka ve Tvém moři,
co necháváš ji v bouři zmítat dál.
Světla majáků však nezakryješ
zas pevnou půdu pod nohama mám.
Zapomeň na své ostré nože,
nebojuj proti tomu, co chceš sám.

Takže proč? Proč do přístavu mě nepustíš,
proč se chováš jako stín, co mění se jen v tmu.
Proč slunce tolik odmítáš a
dveře ke mně zamykáš a zahazuješ klíč.

Ale proč do přístavu mě nepustíš,
proč se chováš jako stín, co mění se jen v tmu.
Proč slunce tolik odmítáš a
dveře ke mně zamykáš a zahazuješ klíč.

Nezahazuj klíč